Pokusím se zůstat naživu, i když jen navzdory mé pojišťovně

Přestože jsem byl za všech okolností odepřen nárok mimo smrt, nevypadám špatně. Běžel jsem maraton. Jdu na občasnou túru. Opiju se a obávám se více o to, co se opije na mou kůži, než na mé vnitřní orgány. Mám práci na plný úvazek.

Přestože jsem byl za všech okolností odepřen nárok mimo smrt, nevypadám špatně.

Můj současný zaměstnavatel platí celé měsíční náklady na můj pojistný plán. Teoreticky moje pojištění pokrývá velkou část nákladů na léky, které mě udržují naživu (své ceny mimo kapsu na přibližně 160 $ ​​měsíčně). S výjimkou případů, kdy to ne-to je, když jsem chrlil žluč na zástupci zákaznických služeb.

V mé obraně začínám s Prosím. "Prosím," říkám v prvním ze dvou desítek telefonních hovorů o léku, který říkají, že se nepokryjí. "Bez toho doslova umřu.".„Někdy jsou laskaví. Často lhají-říkají, že pokrytí bylo schváleno, když tomu tak není, nebo že kontrola úhrady je v poště. Jeden člověk mi řekne, že se pokusili kontaktovat mého lékaře k ničemu, a další řekne, že by nikdy kontaktovali mého lékaře-„Ne naše práce."Když musím zavolat zpět, křičím telefonu v automatizovaném systému:"ZÁSTUPCE!“(Můj partner, vedle mě na gauči, to miluje.)

Myslím, že je to vtipné (i když ne vtipné ha-ha), že tomu říkáme zdravotní pojištění. Pojištění je to, co máte pro případ, že by váš dům zapálil, nebo někdo zadává vaše auto. Systém by mohl mít smysl, pokud by nemoc a zranění nebyly takové nevyhnutelné části stavu vlastnictví těla. Jako člověk s diabetem mám pocit. Nemoc není pro mě nejhorším scénářem-je to jen scénář. Nikdy jsem bez zdravotního pojištění nikdy nešel déle než týden, ale to mi nezabrání, abych byl vyděšený ze ztráty jeho. Pořád jsem vyděšený. I s pojištěním se zisková korporace rozhodne, zda je lék, který potřebuji žít.

V loňském roce zemřel na diabetickou ketoacidózu 26letý diabetik typu 1 jménem Alec Smith, což je stav způsobený nedostatkem inzulínu. Alec měl práci jako manažer restaurace a vydělal příliš mnoho peněz na to, aby se kvalifikoval na Medicaid nebo pojišťovací dotace, ale ne dost na to, aby za inzulín platil sám. Dobře mínění přátelé mi poslali tento článek a ty, které se mu líbí, které vyšly v měsících poté. "Lidé věnují pozornost," ujistili mě. "Teď něco." má změnit.„Ale farmaceutické společnosti jsou dostatečně silné, aby zvětraly bouři několika vysoce postavených úmrtí.

Pojištění je to, co máte pro případ, že by váš dům zapálil, nebo někdo zadává vaše auto. Systém by mohl mít smysl, pokud by nemoc a zranění nebyly takové nevyhnutelné části stavu vlastnictví těla.

Zříkám, když slyším vědce, navrhuje, aby v této zemi existuje něco takového, jako „dobré pojištění, které si můžete dovolit, které vás chrání, když to nejvíce potřebujete.„Dokud zisky společnosti závisí na odepření přístupu lidí k lékům na záchranu života, budou to i nadále dělat. Dokud je přístup ke zdravotní péči neoddělitelně vázán na zaměstnání, bohatství nebo obojí, měli bychom všichni žít ve strachu. Pokud si nemyslíte, že zdravotní péče je lidské právo, gratuluji k vašemu vynikajícímu zdraví. Dokud mi korporace může popřít drogu, kterou potřebuji žít, nejsem v bezpečí. A protože všechna lidská těla jsou omylná, nikdo z nás není v bezpečí.

Většinu času převrátím diabetes. Je snazší žertovat, než uznat, kolik strachu se cítím. Pokusím se zůstat naživu, jen abych navzdory své pojišťovně. A hlasovat samozřejmě.

Další informace a zdroje týkající se života s diabetem, Navštivte American Diabetes Association.