Život s OCD je mnohem složitější než stereotyp „elegantního šílenství“

Pro mě to začalo fixací na slova mé matky. Od mladého věku, pokaždé, když promluvila, jsem musel slyšet každé slovo. A myslím každý slovo. Kdyby mi zavolala, když jsem byl v autě, donutil bych kohokoli, kdo jel, aby vypnul hudbu, aby mi nechybělo nic, co řekla. Kdybychom sledovali film a ona měla co říct, udělal bych ji zasáhnout pauzu, aby její komentář nebyl filmem utopen. Cokoli, co by mi chybělo, bych ji prosil, aby opakovala slovo pro slovo. Kdyby si nepamatovala, moje srdce by rychle bilo, slzy by se v mých očích dobře zvedly a já bych strávil dalších 20 minut snahou přimět své tělo, abych přestal třást. Bylo to, jako bych nemohl žít, aniž bych věděl, co řekla.

Každý den jsem si říkal, že jsem nejhorší člověk, který kdy chodil touto zemí za to, že měl takové hrozné fantazie a myšlenky.

Pak na konci osmé třídy, když jsem měl slavit konec střední školy na tance a třídní výlety s přáteli, příprava na promoci-začala jsem zažívat rušivé myšlenky. Rušivé myšlenky, které jsou v podstatě intenzivní myšlenky vyvolávající úzkosti, které se mohou uvíznout v mysli člověka, se mohou stát každému tak často. Ale jak jsem se dozvěděl jen později, když máte OCD, myšlenky jsou nekontrolovatelné a, upřímně řečeno, děsivé. Byl jsem stále dítě ve 14 letech, přesto jsem se v hlavě neustále hrál živé scény vraždy a sebevraždy, od okamžiku, kdy jsem se probudil až do okamžiku, kdy jsem šel do postele. Tyto myšlenky mě přiměly cítit se, jako bych byl nečistý a nesmrtelný; opak toho, jak jsem se naučil „normální“ dívku, měla být. A to mě přimělo otočit se-každý den jsem si řekl, že jsem nejhorší člověk, který kdy chodil touto zemí za to, že měl takové hrozné fantazie a myšlenky.

To léto, seděl jsem na terase bytu mé babičky v Indii, jsem byl unavený tím, že jsem se cítil tímto způsobem. Popadl jsem telefon a napsal své rušivé myšlenky do Googlu. Stručně jsem proklouzl blogovým příspěvkem někoho, kdo popsal, že má podobné myšlenky jako můj.

"Mohl jsi mít OCD," poznamenal jeden uživatel. "To by mohl být důvod, proč si tyto věci myslíš.".“

Otřel jsem to, co jsem četl jako úplně neužitečné. Neexistuje způsob, jak mám OCD, myslel jsem. Nikdy jsem se nestaral o nepořádek.

V průběhu času jsem začal přemýšlet o těchto násilných obrázcích méně často. Byl jsem obsazen novostí střední školy, navazováním nových přátel a trávím většinu času rozptýleným radostí, které jsem předtím nezažil. Stále jsem měl rušivé myšlenky a stále jsem se cítil rozrušený pokaždé, když moje matka promluvila, ale myslel jsem si, že se věci staly zvládnutelně.

Během mého sophomore roku na střední škole, poté, co jsem zažil záchvaty těžké deprese a úzkosti-což nyní vím, že se často často vyskytuje s OCD-I, se rozhodl navštívit terapeuta. Právě tam jsem s ní mluvil o své posedlosti slovy a větami a mých rušivých myšlenkách. Na konci této relace mě diagnostikovala obsedantně-kompulzivní poruchou. Už jsou to čtyři roky od tohoto jmenování, ale vždy to bude první okamžik, kdy jsem se cítil vidět.

Zatímco nejhorší z mých rušivých myšlenek se uklidnil post-puberty (částečně díky terapii a lékům, aby pomohl zvládnout mé příznaky), některé z mých obav a nucení se změnily, jak jsem stárne. Cítit čistý je pro mě stále velkým spouštěčem, ale teď se to vyvinulo z mých myšlenek na zvýšený pocit dotyku. Bojím se odpadků, protože narazím se na to, abych se cítil špinavý, opláchl nádobí a vložil jsem je do myčky nádobí, cítím se nemocný, protože mě nutí dívat celý můj den. (Domácí práce doma se cítí téměř nemožné-něco si nemyslím.)

OCD je jedním z mnoha aspektů, které tvoří, jak můj mozek funguje. Je to součást toho, kdo jsem, stejně jako moje láska k filmům Taylor Swift nebo Bollywood.

Naštěstí jsem měl to štěstí, že jsem našel přátele na vysoké škole, kteří bojují se stejnými myšlenkami a nutkání. Když jsme kolem sebe a zažíváme rušivé myšlenky, řekneme je nahlas. Pomáhá jim, aby se cítili méně děsivě a ohromující.

Také jsem se naučil mechanismy zvládání během let terapie, které mi pomáhají lépe spravovat můj OCD. Pokaždé, když mi srdce po opuštění rozhovoru s mámou bije rychleji, sedím se sebou 20 minut a připomenu si, že to není konec světa, že nezemřu, protože jsem neslyšel, co řekla poprvé. Říkám si, že se jedná o menší překážky v mnohem větším a naplňujícím životě, který jsem nechal žít. To by se to mohlo zdát menší, ale můj terapeut mě naučil důležitost čekání na mou okamžitou reakci, kdykoli se dostanu do panikovaného myšlení.

OCD není snadné. Někdy to vypadá jako zející díra v mém životě, která mi přiměje chybět na jednoduché radosti, protože bych riskoval zavrčené dýchání, bušení srdečního rytmu a horkých slz, které přicházejí poté. Co se učím-jaké mě moje okolnosti přinutily učit se-je, že tyto věci nemění můj charakter. OCD je jedním z mnoha aspektů, které tvoří, jak můj mozek funguje. Je to součást toho, kdo jsem, stejně jako moje láska k filmům Taylor Swift nebo Bollywood.

Obsedantně-kompulzivní porucha je mnohem víc než to, co je znázorněno jako v televizi a filmech. Čistota může hrát velkou roli v něčí OCD, ale je to škodlivé a nespravedlivé pro všechny lidi, kteří trpí OCD, aby jim přiřadili pouze tento příběh. Obsedantně-kompulzivní porucha Emmy Pillsbury nevypadá nic jako moje a sdílením vlastní zkušenosti s OCD doufám, že mohu pomoci někomu lépe navigovat jejich.