Konečně, týden politiky, který mě dělá šťastným

Další záblesk změny ve Washingtonu také znamenal, co mohu jen doufat, že si Mike Pence bude pamatovat jako jeden z nejhorších dnů v jeho politické kariéře. Jako muž, který postavil tuto kariéru a zároveň omezil práva komunity LGBT a žen, jsem si ho velmi užil, když ho sledoval, jak přísahá v Kyrsten Sinema, která není jen žena, ale také první otevřeně bisexuální senátor v U.S. Dějiny. Namísto Bible si Sinema položila ruku na kopii ústavy, když přednesla její přísahu.

Ve čtvrtek jsem odvodil další blaženost, když jsem sledoval, jak se první indiánské ženy zvolily do Kongresu, Sharice Davids a Deb Haaland, v jejich příslušných přísahách v obřadech. A v době, kdy se zdá, že domácí politika je překonána islamofobií, bylo potěšením vidět dvě muslimské ženy, Rashida Tlaib a Ilhan Omar, nahradit své místo v komoře. A to se tam nezastavilo: Ayanna Pressley a Jahana Hayes jsou nyní prvními zástupci černých žen z Massachusetts a Connecticut, respektive.

Jejich přítomnost v Kongresu je o více než jen sčítání počtu žen, které rozhodují o ženských tělech. Ano, příliv ženských vůdců zajišťuje nové právní předpisy vytvořené ženami se ženami na mysli, ale nová třída není zdaleka krátkozraká. Například Ocasio-Cortez prosazuje zelenou novou dohodu, jejímž cílem je zvrátit škody způsobené životním prostředím. Tlaib nabízí další silný hlas podporující zřízení univerzální zdravotní péče a zrušení ledu. Nakonec, místo toho, abych veškerou svou energii vložil do opozice současné prezidentské administrativy, mám něco hmatatelného pro root.

Je to, jako by poprvé od kataklyzmatických voleb roku 2016, že se věci konečně dívají (i když tak lehce) na kopci Capitol. A připomenutí: Pouze když se ukážeme hlasovat, dochází ke skutečné změně.

V případě, že je třeba si vystrašit stav věcí, proto byly volby v polovině roku 2018 tak historické a důkazem, že lidé hledají změnu k lepšímu.